Kukaččí vejce nebo obohacení?

Jsou cizí slova jako kukaččí vejce v mateřštině a je třeba je průběžně odstraňovat, aby se uchovala čistota jazyka? Anebo nám naopak může přejímání slov i něco přinést? Jak se na tento „problém“ dívá historie a jak ho vnímá současnost?

Jak je to třeba s němčinou a češtinou? Rakouská němčina například přebrala z češtiny mnoho výrazů týkajících se jídla – více v článku České jídlo v rakouské němčině. A naopak čeština používá mnoho slov, které pocházejí z němčiny. Důvody přejímání jsou samozřejmě historické, ale nejen! Svou velkou roli tu sehrály… Nic většího než tyto hlásky: b – p, d – t, g – k. Říkáme jim znělé (b d g) a neznělé (p t k).

Princip je jednoduchý: Tam, kde Němec (Rakušan) vyslovoval na začátku slova b, slyšel Čech p:

Baisel – paisel = pajzl

Bärendreck (medvědí lejno) – perendrek = pendrek

blank sein (nemít peníze) – plank sein = bejt plonkovej

Geländer (zábradlí) – kelendr = klandr

Gewehr (puška) – kevér = kvér

Gesicht (obličej) – kesicht = ksicht

Glück haben (mít štěstí) – klik haben = mít kliku

Dutzend (12) – tucent = tucet

doppelt (dvojitý) – toplt = tuplovaný

Dalším příkladem může být jedno z nejoblíbenějších a nejčastěji používaných českých křestních jmen – Jan. Jméno Jan má hebrejský původ. Nicméně málokdo říká Janům Jan. Spíš uslyšíte oslovení Honzo, Honzíku atp. Kde se tato varianta vzala? Opět v němčině. Německá podoba jména Jan je Johannes. A od něj je už jen krůček ke kratšímu Hans a českému Honza. Tento příběh ale ještě má pokračování! Z křestního jména vzniklo přidáním německé (-el, -l) a posléze i české (-ka, -k) přípony dokonce příjmení – Hanzlík, Hanzelka, Hanzalík.

Jak se dívala na germanismy historie a jak je vnímají dnešní lingvisté? V 19. století se často objevovaly snahy vyčistit češtinu od přejatých slov, obzvlášť od germanismů. Ale existuje vůbec čistá podoba jazyka? Případně – můžeme se jí vůbec dopátrat? Mnoho přejatých slov už považujeme za čistě české, např. škola je původem z řečtiny. Jakým slovem bychom ji nahradili?
Tehdejší lingvisté se snažili germanismy vymýtit kodifikací – za spisovné označovali pouze české ekvivalenty. A to i za cenu toho, že si je sami uměle vymýšleli. Potomkům tak zanechali nejen několik opravdu vtipných slov (které se ale používají jenom v hodinách dějepisu), ale i skutečnost, že se jazyk nemohl vyvíjet přirozenou rychlostí a slovní zásoba byla ochuzena o některá zajímavá synonyma, abstraktní pojmenování nebo odborné výrazy.

Současnost se už na přejímání cizích jazyků dívá jinak. Tzv. Pražská škola uvedla, že mnoho germanismů se dá vlastně označit za internacionalismy a pokud bychom se uměle bránili jejich používání, přišli bychom o výrazové prostředky, které v jiných jazycích existují. Přejatá slova z němčiny se nicméně stále objevují hlavně v hovorové mluvě.

Zdroj:

14.2.2012 – http://www.infoexpress.cz/clanek_view.php?id=66

14.2.2012 – http://is.muni.cz/th/52981/ff_m/Diplomka_-_hotovo.pdf

[English]

You might also like: